Jak jsme nedávno zmínili zde, tak nejhorší dopravní spojení mezi dvěma krajskými městy v ČR je mezi Libercem a Ústí nad Labem.  Kdy úsek silnice mezi Ústí nad Labem a Děčínem  bude nutné v budoucnu zásadněji rekonstruovat. Velké množství mostků a propustí je na hraně životnosti. Zároveň silnice patří mezi „silnice smrti“ a nejsou zde ani dodrženy hygienické hlukové limity, tzv. stará hluková zátěž.

Příležitostí je, že oprava může obsahovat kvalitativní zlepšení situace na uspořádání  silnice v jednom směru střídavě dva pruhy a v druhém jeden tzv. 2+1 (u Povrlů dokonce 2+2). Toto uspořádání bylo vyhodnoceno jako proveditelné ve studii dálničního přivaděče k Děčínu zde.

V některých místech by však silnice musela být rozšířena. Někdy směrem ke svahu, jindy ve směru k řece Labi.  Rozšíření k Labi naráží na fakt, že podél řeky bylo vyhlášeno chráněné evropské území tzv. EVL Porta Bohemica. Bude tak nutný souhlas ochránců přírody s tímto rozšířením silnice.

Ministerstvo dopravy chce situaci zjednodušit a chráněné území Porta Bohemica zúžit, tak aby rozšíření silnice se snáze realizovalo. A proto dne 26.07.2019 vzneslo požadavek k MŽP na zúžení chráněného území a tento požadavek charakterizovalo jako zásadní /nejvyšší stupeň priority/ viz. zde  popř. na webu vlády zde.

Jinak i okolnosti tohoto podání nejsou nezajímavé.  Ministerstvo dopravy tento požadavek vzneslo do procesu, kde České republice hrozí jednorázová pokuta 50 mil. Kč a denní pokuta 250 tis. Kč.  Ale popořádku. Stát chce vybudovat jezy u Přelouče a v Děčíně, avšak zavázal se i chránit cennou přírodu. Stát tedy přijal „vychytralé“ řešení a lokalitu u Přelouče, ani tu u Děčína nevyhlásil a čekal, zda si toho EU všimne. Všimla. A tak stát vyhlásil chráněnou lokalitu u Děčína a nazval ji Porta Bohemica. Opomněl však vyhlásit ochranu některým druhům, které by byly jezem dotčeny nejvíce.  Evropská unie si však i tohoto všimla a tak stát „na rychlo“, pod hrozbou sankce doplňuje to k čemu se dříve zavázal (tisková zpráva MŽP zde, veškeré materiály ke stažení z webu HK zde).

Vše jsou procesy, které jsou na počátku a mohou ještě „různě dopadnout“. Zajímavé na tom je však informace, že jde o první oficiální dokument Ministerstva dopravy, který rozšíření silnice mezi Ústí nad Labem a Děčínem připravuje.

V České republice je nejhorší silniční spojení mezi dvěma krajskými městy u nás. A to mezi Ústí nad Labem a Libercem.  Nejproblematičtější místo tohoto silničního spojení se nachází kousek za Děčínem. Zde středem několika obcí vede klikatá a různě stoupající silnice první třídy č. 13.  Proto vyvstal záměr, tuto silnici přeložit do nové trasy – postavit novou silnici.

Návrh nové silnice byl prosazen v roce 2003, kdy stát využil dosluhujícího mírného
zákona a nechal tuto novou silnici posoudit z hlediska životního prostředí tzv. EIA. Koridor silnice vložit do Územního plánu kraje tzv. ZUR. Tato přeložka dostala název „Manušická spojka“ a vede od Děčína, severně kolem Benešova nad Ploučnicí k obci Manušice, kde se napojuje na plánovanou novou silnici spojující Nový Bor a Dolní Libchavou (připravovanou přeložku silnice I/9, tzv. obchvat České Lípy).

Zdálo by se, že je situace vyřešená, avšak není tomu tak. V této stopě je velké množství výrazných problémů. Například z orientačního geologického průzkumu zde, který byl vytvořen roku 1998 vyplývá, že právě  úsek silnice mezi Děčínem a Benešovem nad Ploučnicí je veden sedmi sesuvnými  územími. Ty  tvoří prakticky souvislý sesuvný celek, kterému by se při plánování stavby mělo vyhnout. V některých úsecích jsou navíc plánované zářezy hloubky až 14 m či naopak náspy až 15 m vysoké.

V roce 2014 tak byla prověřována další možnost. Zda lépe nevyužít připravovanou Folknářskou spojku (obchvat ul. Kamenická, Děčín) a dále pak nepokračovat přeložkou a obchvaty Markvartic směrem k Manušicím. Studie však tuto variantu vedení trasy vyhodnotila sice jako levnější, avšak jako delší a tedy méně ekonomicky výhodnou pro vozidla, stát. – studie zde

Schéma homogenních úseků S3a.dgn

V roce 2015 pak proběhla studie tzv. Dopravního modelu Českolipska. Tedy o kolik se kde změní zatížení silnic při realizaci různých liniových staveb na Českolipsku zde.

Další zásadní problém „Manušické spojky“ je přírodní rozmanitost. Tato silnice má vést Chráněnou krajinnou oblastí České středohoří, na okraji evropsky významných (chráněných) lokalit, na „dohled“ od NP České Švýcarsko.  Proto v roce 2016 došlo k vyhodnocení ekologických střetů „Manušické spojky“ tzv. „od stolu“ zde  a v roce 2017 byl zpracován biologický terénní průzkum zde. Ten potvrdil (i proti jiným plánovaným silnicím) výjimečnou rozmanitost zdejší přírody. Stavbou má být zasaženo např.  27 rostlin a 25 druhů obratlovců zařazených do červené knihy ohrožených druhů.  Dále i velké množství chráněných motýlů a brouků.

Na začátku roku 2019 pak byly zpracovány dvě souhrnné studie k „Manušické spojkce“ mapa a to pro úsek Děčín – Benešov nad Ploučnicí zde a úsek Benešov nad Ploučnicí – Manušice zde. Pro první část trasy  Děčín – Benešov nad Ploučnicí studie navrhuje ještě dodatečné zmapování rizikových sesuvných lokalit a úpravu trasy. Pro část Benešov nad Ploučnicí – Manušice pak navrhuje vyčkat výsledku nového procesu EIA.  Neboť dřívější posouzení vlivu na životní prostředí, dle mírnějšího zákona, již pozbylo platnosti.

18.07.2019 byla za částku 1,6 mil. Kč uzavřena smlouva na zpracovatele nového projednání vlivu stavby na životní prostředí tzv. EIA zde. Toto projednání musí být započato  do 20.12.2019.  Pokud by vše šlo podle plánu, pak by byla nová silnice stála 3,5 mld. a byla uvedena do provozu za 14 let. V roce 2033.

Naše shrnutí:  Propojit dvě sousední krajská města lepší silnicí je správný záměr. Ten však naráží na řadu problémů, které se mohou ukázat jako určující.  Předně je otázkou zda je možné v době, kdy dochází k překotnému vymírání druhů rostlin a živočichů negativně ovlivnit více než 60 těch nejohroženějších  a to právě v území, které bylo vymezeno pro jejich ochranu. Dále zda návrh trasování, který vychází převážně pouze z rešerší dostupných geologických poznatků, bez provedení potřebných průzkumných vrtů, může být vůbec realizován. (Jedna geologická zpráva navrhuje změnu trasy, druhá hodnotí trasu jako mírně rizikovou a závěrečná zpráva navrhuje další průzkum. – Bohužel však k určení rizikovosti nebyla ani použita metodika České geologické služby, k rizikovosti a nákladnosti liniových staveb v sesuvných území. zde) Konečně samotnou stavbu v úseku Benešov nad Ploučnicí – Manušice nelze etapizovat a i mj. proto má samotná výstavba trvat 5 let.

Na jeden stavební záměr je těch problémů více než dost. Kdy jen stěží si lze přestavit, že se žádná další komplikace ještě nepřibyde a jistě bude mít stát vždy zásobu méně kontroverzních projektů vhodných k realizaci.

ps. veškeré studie je možné stáhnout zde a doplněk zde a metodika ČGS zde