V České republice je nejhorší silniční spojení mezi dvěma krajskými městy u nás. A to mezi Ústí nad Labem a Libercem. Nejproblematičtější místo tohoto silničního spojení se nachází kousek za Děčínem. Zde středem několika obcí vede klikatá a různě stoupající silnice první třídy č. 13. Proto vyvstal záměr, tuto silnici přeložit do nové trasy – postavit novou silnici.
Návrh nové silnice byl prosazen v roce 2003, kdy stát využil dosluhujícího mírného 
zákona a nechal tuto novou silnici posoudit z hlediska životního prostředí tzv. EIA. Koridor silnice vložit do Územního plánu kraje tzv. ZUR. Tato přeložka dostala název „Manušická spojka“ a vede od Děčína, severně kolem Benešova nad Ploučnicí k obci Manušice, kde se napojuje na plánovanou novou silnici spojující Nový Bor a Dolní Libchavou (připravovanou přeložku silnice I/9, tzv. obchvat České Lípy).
Zdálo by se, že je situace vyřešená, avšak není tomu tak. V této stopě je velké množství výrazných problémů. Například z orientačního geologického průzkumu zde, který byl vytvořen roku 1998 vyplývá, že právě úsek silnice mezi Děčínem a Benešovem nad Ploučnicí je veden sedmi sesuvnými územími. Ty tvoří prakticky souvislý sesuvný celek, kterému by se při plánování stavby mělo vyhnout. V některých úsecích jsou navíc plánované zářezy hloubky až 14 m či naopak náspy až 15 m vysoké.
V roce 2014 tak byla prověřována další možnost. Zda lépe nevyužít připravovanou Folknářskou spojku (obchvat ul. Kamenická, Děčín) a dále pak nepokračovat přeložkou a obchvaty Markvartic směrem k Manušicím. Studie však tuto variantu vedení trasy vyhodnotila sice jako levnější, avšak jako delší a tedy méně ekonomicky výhodnou pro vozidla, stát. – studie zde
Schéma homogenních úseků S3a.dgn
V roce 2015 pak proběhla studie tzv. Dopravního modelu Českolipska. Tedy o kolik se kde změní zatížení silnic při realizaci různých liniových staveb na Českolipsku zde.
Další zásadní problém „Manušické spojky“ je přírodní rozmanitost. Tato silnice má vést Chráněnou krajinnou oblastí České středohoří, na okraji evropsky významných (chráněných) lokalit, na „dohled“ od NP České Švýcarsko. Proto v roce 2016 došlo k vyhodnocení ekologických střetů „Manušické spojky“ tzv. „od stolu“ zde a v roce 2017 byl zpracován biologický terénní průzkum zde. Ten potvrdil (i proti jiným plánovaným silnicím) výjimečnou rozmanitost zdejší přírody. Stavbou má být zasaženo např. 27 rostlin a 25 druhů obratlovců zařazených do červené knihy ohrožených druhů. Dále i velké množství chráněných motýlů a brouků.
Na začátku roku 2019 pak byly zpracovány dvě souhrnné studie k „Manušické spojkce“ mapa a to pro úsek Děčín – Benešov nad Ploučnicí zde a úsek Benešov nad Ploučnicí – Manušice zde. Pro první část trasy Děčín – Benešov nad Ploučnicí studie navrhuje ještě dodatečné zmapování rizikových sesuvných lokalit a úpravu trasy. Pro část Benešov nad Ploučnicí – Manušice pak navrhuje vyčkat výsledku nového procesu EIA. Neboť dřívější posouzení vlivu na životní prostředí, dle mírnějšího zákona, již pozbylo platnosti.
18.07.2019 byla za částku 1,6 mil. Kč uzavřena smlouva na zpracovatele nového projednání vlivu stavby na životní prostředí tzv. EIA zde. Toto projednání musí být započato do 20.12.2019. Pokud by vše šlo podle plánu, pak by byla nová silnice stála 3,5 mld. a byla uvedena do provozu za 14 let. V roce 2033.
Naše shrnutí: Propojit dvě sousední krajská města lepší silnicí je správný záměr. Ten však naráží na řadu problémů, které se mohou ukázat jako určující. Předně je otázkou zda je možné v době, kdy dochází k překotnému vymírání druhů rostlin a živočichů negativně ovlivnit více než 60 těch nejohroženějších a to právě v území, které bylo vymezeno pro jejich ochranu. Dále zda návrh trasování, který vychází převážně pouze z rešerší dostupných geologických poznatků, bez provedení potřebných průzkumných vrtů, může být vůbec realizován. (Jedna geologická zpráva navrhuje změnu trasy, druhá hodnotí trasu jako mírně rizikovou a závěrečná zpráva navrhuje další průzkum. – Bohužel však k určení rizikovosti nebyla ani použita metodika České geologické služby, k rizikovosti a nákladnosti liniových staveb v sesuvných území. zde) Konečně samotnou stavbu v úseku Benešov nad Ploučnicí – Manušice nelze etapizovat a i mj. proto má samotná výstavba trvat 5 let.
Na jeden stavební záměr je těch problémů více než dost. Kdy jen stěží si lze přestavit, že se žádná další komplikace ještě nepřibyde a jistě bude mít stát vždy zásobu méně kontroverzních projektů vhodných k realizaci.
ps. veškeré studie je možné stáhnout zde a doplněk zde a metodika ČGS zde